HRÁČI PRACUJÍ NA FORMĚ AŽ DO NOCI

Dvoufázové tréninky využívá většina sportovců jen během letní či zimní přípravy. To však neplatí pro futsalisty Boby Brno. Ti pilují rychlé nohy či mrštné pohyby ala lasička každý den jak na hřišti, tak i ve speciálních nočních "tělocvičnách". Za vším stojí inovativní pohled sportovního ředitele Martina Duši, který v příručkách vyčetl, že úhybné manévry mezi davy fanynek a fanoušků jsou nejlepší průpravou. Jeho pokynů se zatím nejvíce drží Martin Dejmal a Petr Macháček, kteří jsou pro zbytek týmů vzory.

Když se setmí, spousta míst usíná. To se však nedá říct o Café 80´s, které naopak ožívá a září všemi barvami. V místní "tělocvičně" se v ten moment začnou scházet krásné fanynky, zvláštní mužská individua a pak i pár výrazných mladíků, kteří se do rytmu místní hudby pohupují v kolenou. Skvěle upravení, navonění a usměvaví chlapci jsou futsalisté Boby Brno, kteří v tu dobou zahajují druhou fázi přípravy na boj o postup do vyšších soutěží.

Ne jinak tomu bylo i ve středu. Zatímco spousta lidí byla po práci unavená a šla spát, téměř kompletní sestavy Bobíků vyrazila na parket, aby pod dohledem sportovního ředitele tvrdě makala.

"Spousta sportovců si to neuvědomuje, ale jeden trénink denně nestačí. Jsem na kluky v tomto pes. Bobík nemůže sedět v koutě, takže kluky hlídám. Problémy občas míval Macháček, který rád lezl do VIP míst pro regeneraci, ale krátká domluva mu pomohla a teď je to vzor pro zbytek," prozradil Duša.

Sestava Brňanů v úvodu středeční noci začala tradičně pozvolným tempem, jelikož rozcvička je základ. Bobíci se tak u stolků do rytmu místní hudby pohupovali v bocích a sledovali, zda některá z fanynek nechce podpis.

Poté ale začala tvrdá dřina. Kluci na parketě rozjeli rychlé nohy, otočky, poskoky a spoustu dalšího. "Nechci odhalovat příliš tajemství, ale právě tato část přípravy je důvodem, proč si naše zápasy špióni ostatních celků musí pouštět ve slow motion. Naše kombinace jsou totiž příliš rychlé, aby je postřehlo normální lidské oko," řekl Duša.

Sem a tam některý z Bobíků přišel ke stolku. Ne však, aby lelkoval, nýbrž aby doplnil tekutiny. Duša totiž zařídil, aby hráči měli velké množství iontových nápojů i dalších zdravých tekutin, a pravidelně tak doplňovali ztracenou energii, která je při tak náročné činnosti potřeba.

Středeční večer chytl ve velké formě zejména dva hráče. Prvním z nich byl Petr Macháček. Řízný bek měl tak skvělý přístup, že si sám přidával navíc. Více než hodinu se pohyboval po tělocvičně úplně osamocen a svým tempem nechával všechny za sebou. Dělal rychlé úskoky vpravo i vlevo, fintičky, parádičky mezi lidmi. "Bylo to fantastické," chválil Duša.

"Bylo to tvrdé, ale pro tým všechno," řekl odhodlaně Macháček. "Musím být ale také upřímný. Jedním z důvodů mé singl akce bylo, že sem ztratil svůj oblíbený tréninkový dres. Naštěstí jsem ho našel," dodal a po nálezu okamžitě všem hráčům jako vzor podal ionťák.

Druhým pak byl Martin Dejmal. "Tlačil jsem slzu v oku, když jsem viděl jeho odhodlání," prozradil Vojta Šrubař. Dejmal se totiž potýká s vážným zraněním kolena, ale ani to ho nezastavilo, aby ze sebe v tělocvičně vydal vše. Už od počátku byl nejaktivnějším Bobíkem a vše vyvrcholilo, když svoje triky začal učit i jednu z fanynek. V jeden moment při cviku zvaném "hadí uštknutí" Dejmalovi sice ujel jazyk a skončil ve slečniných ústech, ale oba vše s lehkým úsměvem přešli.

"Cítil jsem velké sexuální napětí, ale trénink je trénink. Nemohl jsem v tom kluky nechat," řekl tajemně Dejmal, který si možná později v noci dal třetí fázi tréninku. Sám to nechtěl komentovat.

Brňané na sobě makali hned několik hodin a všichni domů odcházeli pořádně vyšťavení a zpocení. "Kluci podali neuvěřitelné výkony. Jsem rád, že pochopili, co chci a tak se mi to líbí," dodal Duša, který se ještě před spánkem zaběhal s racky.